Ve středu večer na scéně klubu Propaganda vystoupily kapely z Francie a Ruska.

Jako první zahrála kapela Moko Choco. Bylo by přehnané tvrdit, že najednou byly ve vzduchu cítit croissanty a kávu, ale i tak je možné směle říci, že kapela ve své hudbě promítá klasický francouzský šanson. Vlastně je to logické, protože kapela je částečně složena z francouzsky hovořících muzikantů (seriózní bubeník Deny a veselý klavírista Nikolya), kteří citlivě následují rytmy ruských duší – zpěvačky Aksinii a inspirujícího kytaristy Aleksandra.

Po krásné lehké rusko-francouzské hudbě se nám jako opravdový objev ukázala ruská kapela s velmi KOLORITním a záhadným názvem Sinekdocha Montok. Jejich hudba je prostoupena láskou k Moskvě. I v názvech jejich písní jako Nikitinský bulvár, Moskevský čas, je cítit atmosféra jejich rodného města.

Mimochodem, už druhá kapela na našem festivalu potvrzuje, že jejich hudba je inspirována ruskými spisovateli a to je, řekněte sami, příjemné. „Inspirací byli Bielyj, Kuzmin – ruští básníci počátku 20. století. Písně jsou plně ponořeny  do této doby i když sami lyričtí hrdinové písní jsou spíše inspirovaní Puškinem a Gogolem“ říká Savva Rozanov z kapely Sinekdocha Montok.

Takže radíme přidat si do playlistů novou muziku a poslouchat ji cestou do kina Atlas, kde se bude konat festival krátkých filmů Kód místa na téma Mé město mýma očima. Adresa: Sokolovská 1, Praha 8

S obrovským nadšením několik posledních dnů naši filmoví tvůrci čerpají energii a nové impulsy od Viktorie Žurenko a Radžana Rampala. Viktoria a Radžan na čtvrtečním workshopu prezentovali jejich společnou práci – film Strýček Viktor.

Film vznikl takto: Dívka ze slovensko-ukrajinské rodiny, studentka FAMU natočila film v ruštině o jejím vlastním životě. Radžan Rampal je kameraman a anglicky hovořící Ind z Dilí žijící v Praze. Děj filmu se odehrává na Slovensku v době oslav Nového roku. Ve filmu se originálně proplétají slovenské, ruské a ukrajinské tradice, jazyky, mentalita a také city každého z hrdinů.

Po zhlédnutí filmu a krátké diskuzi Viktoria a Radžan vzali naše účastníky na FAMU, aby si mohli prohlédnout budovu školy a poslechnout si něco málo o metodách práce a pohledu na filmovou tvorbu. Podle názoru Viktorie a Radžana je hlavní rozlišovat práci režiséra a kameramana. Protože každý základní scénář často projde velkými změnami během natáčení, je pro režiséra důležité se často k natočenému materiálu při montáži postavit nezaujatě. “Nikdy nevyhazujte nepodařené scény”, říká Radžan. “Nespoléhejte se na dotáčky, jedině tehdy zůstanete autentickými a můžete si věřit.” Existuje ještě jeden důležitý detail v “poezii” (jak Radžan nazývá svou tvrobu) a tím je nevyslovenost. Natáčení, například, kousku banánu záběrem z blízka (Viktoria v ten moment otáčí smyšlený objektiv na zbytek banánu, který ještě nestihla dojíst) může zobrazit například vraždu s pomocí zvuků a šumu. Tehdy se obraz vizuálně doplní v představivosti diváka a zároveň pro každého vypadá jinak.

To co bylo řečeno, donutilo k zamyšlení a následující den přišel čas na praktické úkoly. Každý měl za 10  minut připravit režisérskou etydu na téma rozchodu mezi mužem a ženou. Technikou byla zvolena montáž tzv. intrascene, při které režisér staví mizanscénu v jednom záběru. (Mizanscénou se nazývá rozložení herců v prostoru, okolí a situaci) Někdo použil ložnici v pastelově broskvových barvách, kožený kufr, uvadlé květy a okno a někdo dlouhou chodbu s vysokým stropem, blikající žárovkou a rozbitými dveřmi.

“Tato krátká cvičení pro mne byla opravdovým objevem. A opravdu, během natáčení filmu pro festival KOLORITfest se jako nejlepší ukázaly scény, natočené jediným záběrem”, potvrzuje jeden z účastníků workshopu.

Z workshopu Viktorie a Radžana si všichni odnesli mnoho nových nápadů a návyků. A my jim přejme hodně štěstí a tvůrčích úspěchů.